Historie používání kamenů Taihu je dlouhá a hluboká, sahá až do pozdního jara a podzimu-asi před 2500 lety. Když král Fuchai z Wu vybudoval královskou zahradu na hoře Lingyan v Suzhou pro legendární krásku Xi Shi, začlenil kameny Taihu; toto představuje jeden z prvních zdokumentovaných případů jejich použití. Za dynastií Sui a Tang se používání kamenů Taihu ještě více rozšířilo a od dynastie Song se začaly považovat za samotnou podstatu zahradního designu. Během feudální éry však byly kameny Taihu především předmětem volného času a uznání císařů, aristokratů a vysokých-úředníků. Aby zkrášlily svá nádvoří a postavily svá soukromá sídla, tyto elity násilně povolaly pracující masy k těžbě a přepravě kamenů-což je praktika, která obyčejným lidem způsobovala nevýslovné utrpení.
Přestože k incidentu „Huashigang“ (Pocta květinám a kamenům) došlo před více než osmi staletími, přežívající kameny Taihu z té doby zůstávají rozptýleny po mnoha zahradách v různých oblastech. Pozoruhodné příklady-všechny, o kterých se všeobecně věří, že jsou relikviemi holdu Huashigangovi-, zahrnují *Yulinglong* (vynikající jadeit) v šanghajské zahradě Yu; *Ruiyunfeng* (příznivý vrchol mraků) na střední škole č. 10 v Suzhou a *Guanyunfeng* (korunovaný vrchol mraků) v Lingering Garden; "Zbytkový kámen jižní zahrady" v muzeu Yangzhou; a *Xianrenfeng* (vrchol nesmrtelnosti) v zahradě Zhan v Nanjingu. Navíc *Laorenshi* (kámen starého muže) v pekingském Letním paláci spolu s několika dalšími proslulými kameny Taihu nalezenými v parku Beihai a parku Zhongshan jsou také do značné míry považovány za pozůstatky pocty Huashigang původně určené pro císařskou zahradu „Genyue“ v Kaifeng během dynastie Northern Song; tyto kameny byly následně transportovány do Pekingu po vzestupu dynastie Jin.
